XIV. Kam, Pane, jdou ty vzdechy,

Jaroslav Vrchlický

XIV.
Kam, Pane, jdou ty vzdechy,
Kam, Pane, jdou ty vzdechy,
jež z ňader nám se derou, bez klidu, bez útěchy v noc splynou temnou, šerou?
Kam, Pane, jdou ty city, kterými srdce stůně, novými zítra smyty a vše do věčna tůně! Kam, Pane, jdou ta přání, ty dumy, stesky, touhy, ty vzlety, odříkání, kam? – Chaos kolem pouhý. A přece vším tím žijem’, i z toho všeho klamu zas nový život pijem’ a tkáme jeho dramu. 52