XIV. Kam, Pane, jdou ty vzdechy,

Jaroslav Vrchlický

Kam, Pane, jdou ty vzdechy, jež z ňader nám se derou, bez klidu, bez útěchy v noc splynou temnou, šerou? Kam, Pane, jdou ty city, kterými srdce stůně, novými zítra smyty a vše do věčna tůně! Kam, Pane, jdou ta přání, ty dumy, stesky, touhy, ty vzlety, odříkání, kam? – Chaos kolem pouhý. A přece vším tím žijem’, i z toho všeho klamu zas nový život pijem’ a tkáme jeho dramu.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

204. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Josef Holý)
  2. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  3. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. NOČNÍ KONTEMPLACE. (Zikmund Winter)
  5. POSLEDNÍ OTROK. (Antonín Macek)
  6. HVĚZDÁM. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Jakýsi balvan tíží nám hruď, (Fanda Šimková-Uzlová)
  8. STÍNEM I JASEM. (Čechoslav Ostravický)
  9. PŘI OBJEVENÍ NOVÉ PYRAMIDY V MEYDUNU. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Pro velikou lásku (Rudolf Medek)