Jakýsi balvan tíží nám hruď,

Fanda Šimková-Uzlová

Jakýsi balvan tíží nám hruď, ubírá dechu a staví tep srdce, dusí a zbavuje sil. Myšlénky zmírají, prchl jim vzlet, těžkou a zmučenou hlavou jde stín. Jen kdesi v hluboku jiskra se kmitá, ta volá k životu! k životu zas. – Sbíráme touhy v té tísni a muce, hledat chcem’ světlo a cíl, chápat chcem’ života bídu i květ, vědět chcem’, proč tolik dobra i vin, proč vina vítězí, dobro se zmítá, proč tolik tříd tu a rozdílů v nás. Znáti se chceme a lásku zde mít, lásku mít chceme, my žít chceme – žít. Život však – labyrinth – stáčí se, kříží, a hruď nám balvan kýs dusí a tíží, jiskru jen v hluboku nechává plát, a nás se vzpínat – a toužit – a rvát. Odkud ten balvan, co tíží nám hruď?!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

729. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Co konat? (Adolf Heyduk)
  2. PÍSEŇ. (Bohdan Kaminský)
  3. Své dceři v létě 1903. (Jaroslav Vrchlický)
  4. XIV. Kam, Pane, jdou ty vzdechy, (Jaroslav Vrchlický)
  5. STÍNEM I JASEM. (Čechoslav Ostravický)
  6. Fugit hora. (Augustin Eugen Mužík)
  7. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Chci život... (Růžena Jesenská)
  9. None (Josef Holý)
  10. PŘI OBJEVENÍ NOVÉ PYRAMIDY V MEYDUNU. (Jaroslav Vrchlický)