Jakýsi balvan tíží nám hruď,

Fanda Šimková-Uzlová

Jakýsi balvan tíží nám hruď, Jakýsi balvan tíží nám hruď,
 ubírá dechu a staví tep srdce, dusí a zbavuje sil. Myšlénky zmírají, prchl jim vzlet, těžkou a zmučenou hlavou jde stín. Jen kdesi v hluboku jiskra se kmitá, ta volá k životu! k životu zas. – Sbíráme touhy v té tísni a muce, hledat chcem’ světlo a cíl, chápat chcem’ života bídu i květ, vědět chcem’chcem’, proč tolik dobra i vin, proč vina vítězí, dobro se zmítá, proč tolik tříd tu a rozdílů v nás. Znáti se chceme a lásku zde mít, lásku mít chceme, my žít chceme – žít. 12 Život však – labyrinth – stáčí se, kříží, a hruď nám balvan kýs dusí a tíží, jiskru jen v hluboku nechává plát, a nás se vzpínat – a toužit – a rvát. Odkud ten balvan, co tíží nám hrudhruď?! ___

Kniha Výběr z pozůstalých prací Fandy Šimkové-Uzlové (1908)
Autor Fanda Šimková-Uzlová