Sloky.

Jaroslav Vrchlický

Zda si to povíme jednou tak prostě a otevřeně, jak mluvit můž’ uzrálý muž ku prosté, upřímné ženě: Jsme oba jen lidé, má drahá, nelze nám nad to se vznésti, a pokud nechápem toto, jest hádankou lidské nám štěstí. A právě, že my jsme lidmi, to říci si nemůžeme, neb každý z nás jiný svůj fantom svým božstvím tady zveme, to prostě si přiznati, drahá, i v štěstí opojné chvíli, ne lidmi víc v strasti a touze – my bychom bohy již byli!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

657. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Eh, jindy zase dokážeme, (Adolf Racek)
  2. Sociální demokratka. (František Cajthaml-Liberté)
  3. SONET. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Bůh. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SOFISTOVI. (Jaroslav Vrchlický)
  6. XLIX. Upřímně se bratři zpovídejme, (Jan Neruda)
  7. JESTLI MĚ ZRAZUJEŠ I TY... (Zikmund Winter)
  8. O v skrytých dílnách příroda (Jiljí Vratislav Jahn)
  9. VI. Přemýšlel jsem, kterému z všech smyslů (Jaroslav Vrchlický)
  10. Pojď vážit lidské štěstí, (Adolf Racek)