Sloky.

Jaroslav Vrchlický

Sloky.
Zda si to povíme jednou tak prostě a otevřeně, jak mluvit můž’ uzrálý muž ku prosté, upřímné ženě: Jsme oba jen lidé, má drahá, nelze nám nad to se vznésti, a pokud nechápem toto, jest hádankou lidské nám štěstí. A právě, že my jsme lidmi, to říci si nemůžeme, neb každý z nás jiný svůj fantom svým božstvím tady zvemezveme, to prostě si přiznati, drahá, i v štěstí opojné chvíli, ne lidmi víc v strasti a touze – my bychom bohy již byli! 104

Kniha Žamberské zvony a jiné básně (1901)
Autor Jaroslav Vrchlický