Terciny.

Jaroslav Vrchlický

Terciny.
Tak jdeme žitím. Tak den po dni zpívá svou melodii, zdá se monotonní, a přec je sladká, neb s ní život splývá. V ní staré sny a upomínky zvoní. Kdos zaklepe a otevře se jemu, a milá ruka čelo dumné cloní. Zas vracíme se k ráji ztracenému, zas chápem’, co jsme chtěli v době mládí, ba chápem’ vše a rozumíme všemu. Čas neúprosný nad hlavou nám pádí, rve růže mládí, na hroby je hází, a na ty nejvíc, jež jsme měli rádi. A naposled nás nikdo neprovází ku bráně poslední – snad je to lépe, snad s klidnější se myslí i v smrt vchází. Však někdo zbyl tu: Upomínka klepe. 107

Kniha Žamberské zvony a jiné básně (1901)
Autor Jaroslav Vrchlický