Terciny.

Jaroslav Vrchlický

Tak jdeme žitím. Tak den po dni zpívá svou melodii, zdá se monotonní, a přec je sladká, neb s ní život splývá. V ní staré sny a upomínky zvoní. Kdos zaklepe a otevře se jemu, a milá ruka čelo dumné cloní. Zas vracíme se k ráji ztracenému, zas chápem’, co jsme chtěli v době mládí, ba chápem’ vše a rozumíme všemu. Čas neúprosný nad hlavou nám pádí, rve růže mládí, na hroby je hází, a na ty nejvíc, jež jsme měli rádi. A naposled nás nikdo neprovází ku bráně poslední – snad je to lépe, snad s klidnější se myslí i v smrt vchází. Však někdo zbyl tu: Upomínka klepe.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

78. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MONOTONNÍ, STARÝ ZPĚV... (Čechoslav Ostravický)
  2. ZA SVATOPLUKEM ČECHEM (Jaroslav Vrchlický)
  3. Z MEDITACÍ. (František Rybář)
  4. KACHNA DIVOKÁ (Jan Opolský)
  5. NECHCI TĚ KLAMAT. (František Sís)
  6. Večer. ( K. Egor)
  7. NÁLADA. (Karel Toman)
  8. IMPROVISACE. (Hugo Kepka)
  9. ADAGIO. (Antonín Klášterský)
  10. V den smíření. ( K. Egor)