Večer.

K. Egor

Tiché setmění v mou cellu proudí zvolna oknem otevřeným nad dřímající ves. – Sirou duši mou, jež znavena a bolna, opuštěných jímá samot stesk a děs. Sedím u okna a zírám do daleka, v srdci touha milenců, jež marně plá. V dumy těžké, v závrať snů, tam, dole, řeka divnou píseň monotonní sepředla. Miláčku, proč nejsi zde, když srdce stůně? Chtěl bych pít Tvůj horký dech a líbat ret, cítit vlasů rozpuštěných těžké vůně; hlavu mdlou chtěl klást bych v ňader kyprý květ. Mnoho bych Ti šeptal sesládlých slov touhou, mnoho v srdce Tvé bych nalil silných vín. – Že jdeš, marně čekám po celou noc dlouhou, bdím a v duši padá resignace stín.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

4. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOVÉ PÍSNĚ. (Adolf Červinka)
  2. Vítr. (Jan Daniel Korvín)
  3. Z MEDITACÍ. (František Rybář)
  4. NECHCI TĚ KLAMAT. (František Sís)
  5. Za Tvoji lásku. ( K. Egor)
  6. HLASY MĚSTA. (Karel Babánek)
  7. MONOTONNÍ, STARÝ ZPĚV... (Čechoslav Ostravický)
  8. V den smíření. ( K. Egor)
  9. NOKTURNO. (Rudolf Illový)
  10. Soše Narcissa. (Jaroslav Vrchlický)