KACHNA DIVOKÁ

Jan Opolský

Nad siný moře břeh se bezpočtukrát vznesla a s křikem nořila své perutě jak vesla ve vzdušné víry, a v plynutí se opájela vlahém, když jeseň smutná mládla jejich tahem i prostor širý. I bylo mnoho smutku v tom a touhy, když jako mrak se nesly pouhopouhý nad cizí nivou, a jejich píseň, kterou znaly všecky, svůj měla jakýs přídech vyhnanecký a notu tklivou. Však nade všecky elegie znělo, když krví zrudnul bok její a čelo, – ta rána dlouhá – pak klesla dolů v prudké, měkké křivce a spatřena tu byla od myslivce jak mrtvá touha.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

63. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když všecko odkvetlo... (Antonín Sova)
  2. SLOKY. (Josef Kubelka)
  3. II. Nějak ty písně tklivě zní, (Arnošt Ráž)
  4. V den smíření. ( K. Egor)
  5. DEŠŤ A PÍSEŇ (Hermor Lilia)
  6. Ve vlašské kapli. (Xaver Dvořák)
  7. Listopad. (Karel Babánek)
  8. 6. Nad hladinou lesklou vodní (Karel Babánek)
  9. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  10. U VOD. (Jan Opolský)