ALEGORIE

Jaroslav Vrchlický

Seděl mladý pastýř vedle šedé skály, proti němu stařík – a oba v závod hráli, syringy jich rty se stejně dotýkaly. Ale jaký rozdíl, jaká různost zvuků! Mladému vše hrálo jasném ve souzvuku, že bys k polibku rty, k objetí vzpjal ruku, takže v jeho písni, plné křepké síly, hon kentaurů skalou, v řece víly, hrdliček smích, ševel třtin se zrcadlily. Zato v písni starce – jaká elegie, tak jen vlna moře o břeh sirý bije, tak jen zvadlý rákos v bahně lučin hnije, tak jen vzdychá láska, poraněná v hloubi, tak jen praská bolně, když se láme, choulí, tak jen vetchý Tritón v zvětralý roh troubí. Jedno slunce oba stejným žárem hladí, píseň hocha žehá, píseň starce chladí. Proč? Tu umění hrá, onu pouze mládí.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

317. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Leger)
  2. XIII. Starý jelen lesem hledá (Vítězslav Hálek)
  3. Idylla. (Alois Škampa)
  4. 1915. (Viktor Dyk)
  5. Černá tůně. (Jaroslav Vrchlický)
  6. OKO. (František Serafínský Procházka)
  7. XVII. Vrbka. (František Serafínský Procházka)
  8. ŠKEBLE. (Otakar Mokrý)
  9. Na břehu. (Jan Červenka)
  10. DO ALBA. (Karel Leger)