V Před Myslbekovou sochou sv. Václava

Jaroslav Vrchlický

V
Před Myslbekovou sochou sv. Václava
To bylo rozmarů a rad a řečí a dobré vůle, víc však zloby skryté, než z výhně ducha Tvého v obrovité se póze zved, vždy jak se zvedal, větší. Teď vše se zmítá v málomocné křeči, kde promluvils ty, nezkrocený cite, kdy ztichlo nitro pochybnostmi zryté, jak míru kníže má jet k líté seči? A jede přece! Klidný, vítězící, tak v Tobě rostlo to, se v souzvuk slilo, nechť symbol třeba, ale velký, krásný. Teď, co se v Tobě slilo, promluvilo. Zřím celý lid svůj v jeho klidné líci, co lidu bol plášť skrývá tmavořasný.

Kniha Žeň času (1963)
Autor Jaroslav Vrchlický