VENKOVU

Jaroslav Vrchlický

město opustil, tu velkou výheň duchů, kde v kladiv hřímání a kol a pístů ruchu svou píseň nesměrnou si život zpívá; v polích octnul se, mír obejmout chtěl s klidem, spor vřavy zapomnít, se sbratřit, cítit s lidem, co unavený zrak se za skřivánkem dívá. Klid, ticho, samota! Vzduch čistý, balzamický! A se maně ptal, kde pravý život lidský? Kde pravá dílna, vůle, skutku, síly? Kde zdroje života, kde matky země prsy, zkad úkoj píti lze? Ó bílých růží trsy, ó klide, útulku na dlouhé pouti k cíli! Ta černá hrouda zde, ta první život dává, v příští činnost spí, vzruch, rozkvět, síla, sláva, to prvý oltář první domácnosti; z vzpučí první klas, v němž každé zrno zlatem, král věru neoděl se větším majestátem lví síly ve spolku se sladkou líbezností. Vy klasů rekové! Ta hrouda v dlani vaší je vlastí budoucna, v nové símě raší, chléb lidstva dřímá v a kde je chleba, tam život zajištěn se rozvíjí a vzkvítá, tam píseň hlaholí, tam krásu oko vítá, svár mlkne se záštím, jež mužnou sílu střebá. Ó, země držte se svaté otců hrudy! Klas budiž symbol váš, i z horské chudé půdy on pučí, roste, bují, nalívá se. Ze srdce země on se zvedá čistý, jasný, kde jemu život vzdán, je přímý, zdravý, šťastný; čím všichni živi jsme, čím dýšem, dřímá v klase. Vsled všickni klasy jsme na lidstva velkém luhu; když klasu žehná Bůh a srpu jako pluhu, tu všecko bují, rozkvétá a svítí. A vším, co vynes klas, je v městech živa dílna, tím křídla zatkne duch, tím zbujní ruka pilná, to všecko radost je a veselost a žití. To všecko slyšel jsem z písně skřivánkovy, mně bylo, jak bych zřel ve lidstva úsvit nový, kdy k zemi, matce své, se člověk vrátí. Tož nedivte se víc, že země syna hroudy tep cítí života se valit všemi oudy, že chce za právo své se v posvátný boj bráti! V boj za mír, za volnost! On všem podává ruku, , nejsilnějším jest ve bratrských sil shluku, on právo uzná rád, jež všem tu patří, chce pouze slyšen být, chce svůj v práci podíl, kdo tomu zazlít můž, vždyť z hroudy se zrodil, vždyť vlast je matka všech a všichni my jsme bratři!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

480. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  2. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  3. PŘÍRODA A ŽIVOT. (Antonín Jaroslav Klose)
  4. Zřícenina. (Emanuel z Čenkova)
  5. KRAJ LEŽÍ PŘEDE MNOU. (Antonín Jaroslav Klose)
  6. Když jsi, drahá Andulinko, (Marie Čacká)
  7. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  8. I. Napadly písně v duši mou, (Vítězslav Hálek)
  9. Rodnému kraji. (Bohdan Kaminský)
  10. CESTA. (Karel Babánek)