VENKOVU

Jaroslav Vrchlický

VENKOVU
Já město opustil, tu velkou výheň duchů, kde v kladiv hřímání a kol a pístů ruchu svou píseň nesměrnou si život zpívá; já v polích octnul se, mír obejmout chtěl s klidem, spor vřavy zapomnít, se sbratřit, cítit s lidem, co unavený zrak se za skřivánkem dívá. Klid, ticho, samota! Vzduch čistý, balzamický! A já se maně ptal, kde pravý život lidský? Kde pravá dílna, vůle, skutku, síly? Kde zdroje života, kde matky země prsy, zkad úkoj píti lze? Ó bílých růží trsy, ó klide, útulku na dlouhé pouti k cíli! Ta černá hrouda zde, ta první život dává, v ní příští činnost spí, vzruch, rozkvět, síla, sláva, to prvý oltář první domácnosti; 314 z ní vzpučí první klas, v němž každé zrno zlatem, král věru neoděl se větším majestátem lví síly ve spolku se sladkou líbezností. Vy klasů rekové! Ta hrouda v dlani vaší je vlastí budoucna, v ní nové símě raší, chléb lidstva dřímá v ní a kde je chleba, tam život zajištěn se rozvíjí a vzkvítá, tam píseň hlaholí, tam krásu oko vítá, svár mlkne se záštím, jež mužnou sílu střebá. Ó, země držte se té svaté otců hrudy! Klas budiž symbol váš, i z horské chudé půdy on pučí, roste, bují, nalívá se. Ze srdce země on se zvedá čistý, jasný, kde jemu život vzdán, je přímý, zdravý, šťastný; čím všichni živi jsme, čím dýšem, dřímá v klase. Vsled všickni klasy jsme na lidstva velkém luhu; když klasu žehná Bůh a srpu jako pluhu, tu všecko bují, rozkvétá a svítí. A vším, co vynes klas, je v městech živa dílna, tím křídla zatkne duch, tím zbujní ruka pilná, to všecko radost je a veselost a žití. To všecko slyšel jsem z té písně skřivánkovy, mně bylo, jak bych zřel ve lidstva úsvit nový, kdy k zemi, matce své, se člověk vrátí. Tož nedivte se víc, že země syna hroudy tep cítí života se valit všemi oudy, že chce za právo své se v posvátný boj bráti! V boj za mír, za volnost! On všem podává ruku, ví, nejsilnějším jest ve bratrských sil shluku, on právo uzná rád, jež všem tu patří, 315 chce pouze slyšen být, chce svůj v práci podíl, kdo tomu zazlít můž, vždyť z hroudy té se zrodil, vždyť vlast je matka všech a všichni my jsme bratři!

Kniha Žeň času (1963)
Autor Jaroslav Vrchlický