Božská duše.

Jaroslav Vrchlický

Jen jedna velká, bílá hvězda svítí na opálovém nebi v tiché kráse a duše tvoje unavená cítí, jak jiná duše kol v svět rozlévá se. Zda vstává snad ze spící řeky hlubin? Zda květ ji vydychuje v svojí vůni? Zda červánků ji vyzařuje rubin? Zda spala přes den v chladné horské tůni? Je náhle zde a přívalem se valí, v své zvolna všecko zahrnuje vlny; do moře ticha ztápí strom i skály, pláň jest jí plna i hvozd jest jí plný. V ní zvonce vesnického zvuk se hatí a vozu ruch a mouchy zabzučení, až sama nad lesem i nad souvratí se rozlije ve pravěkém svém snění. A ty, jenž stojíš kosmu nad propastí, sám nemohl bys říci v této chvíli, zda vidíš svoji duši v ní se třásti, zda duše božská v nitro tvé se chýlí. Jen záblesk to je, jako rosa travou, a jako v prachu zákmit bílé řízy, jak velké bílé křídlo, nad tvou hlavou jež mihne se a zas juž v dálku mizí.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

342. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hesperus. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Mladá dívka. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Moře. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ŽALM. (Antonín Klášterský)
  5. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  6. XLI. Panně Montserratské. (Xaver Dvořák)
  7. Hvězdy. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Hudba. (Herma Pilbauerová)
  9. Dante. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Hovor dvou andělů. (Jaroslav Vrchlický)