XXIX. Mozol poslední.

Jan Vřesnický

XXIX.
Mozol poslední. (Otci.)
Kdy první lán byl oráč dooral a na dlaň pohléd’, kde to palem hnětlo, zřel mozol, jak by kvítko bylo zkvetlo mu rudé jako v boku tvrdých skal. A druhý mozol roznítil mu pal, kdy léto na úrodu smavě slétlo, a třetí, na zimu kdy teplo, světlo byl sháněl – jen kdy Pán Bůh požehnal! Tak dnem i rokem tvrdla těžší dlaň, až zkrvácela pro ty drahé hlavy, jimž platila tu čistou lásky daň. Leč ještě místo v ruce bez mozolu – to poslední! Vlasť volá, boj tu žhavý! Jde rolník – snáší krov na českou školu. 33

Kniha Pod bělorudým praporem (1892)
Autor Jan Nálevka