XXIX. Mozol poslední.

Jan Vřesnický

Kdy první lán byl oráč dooral a na dlaň pohléd’, kde to palem hnětlo, zřel mozol, jak by kvítko bylo zkvetlo mu rudé jako v boku tvrdých skal. A druhý mozol roznítil mu pal, kdy léto na úrodu smavě slétlo, a třetí, na zimu kdy teplo, světlo byl sháněl – jen kdy Pán Bůh požehnal! Tak dnem i rokem tvrdla těžší dlaň, až zkrvácela pro ty drahé hlavy, jimž platila tu čistou lásky daň. Leč ještě místo v ruce bez mozolu – to poslední! Vlasť volá, boj tu žhavý! Jde rolník – snáší krov na českou školu.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

119. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pluh. (Antonín Klášterský)
  2. DEN UTRPENÍ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. None (František Serafínský Procházka)
  4. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Na Krasu. (Růžena Jesenská)
  6. Legenda. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Žalozpěv selského lidu po bitvě u Chlumce. (Jaroslav Vrchlický)
  8. III. Já prosím. (Jan Vřesnický)
  9. XXVII. Charpa. (František Serafínský Procházka)
  10. PROSBA ZA DEŠTÍČEK. (František Serafínský Procházka)