III. Já prosím.

Jan Vřesnický

Když oráč osil rozkypřenou líchu a unavený po roli se dívá, kdy slunce na zemi se pousmívá a zrno klíčí v hnědé prsti v tichu: Svou mysl k nebi bez záští a hříchu vždy obrací, by zdárně vzrostla niva, jež jednou slunce, jindy rosy chtiva jest, tak jak třeba květům do kalichů. I já vždy k nebi obracím svůj zrak, by ujalo se, které siju, sémě, a prosím jak ten oráč vroucně tak: Ó přej mi, Pane, stále nadšení, by k dobru rostlo ono mladé plémě, a síly přej, z níž zdar se pramení!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

5. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Krasu. (Růžena Jesenská)
  2. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  3. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  4. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  5. JITRO. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  6. MEDITACE LETNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  8. Ve žních. (Ferdinand Tomek)
  9. VI. Nebe je všecko pokryto mraky, (Adolf Heyduk)
  10. Pojď mezi nás! (Karel Hlaváček)