XLII. Na konci žití.

Jan Vřesnický

XLII.
Na konci žití.
Je stařeček již vetchý, stříbrovlasý; ten mladý svět, jenž kolem něho víří, se k němu, k svému učiteli hlásí a dědoušku se blahem prsa šíří. Však myslí sobě: „Jsem už jako pýří a vy jak plné zrající jste klasy; já stín, vy věku svého bohatýři, v jichž myslích cosi velikého kvasí.“ Však když tak vzdorně pohodí si hlavou a nepodajně mladou šíji vzpřímí a zanotí tu národní si pravou: Pak teprv cítí staroušek ten dobrý, jak volně dýchá se to mezi svými, již dějin mlékem dorůstají v obry. 46

Kniha Pod bělorudým praporem (1892)
Autor Jan Nálevka