XLII. Na konci žití.

Jan Vřesnický

Je stařeček již vetchý, stříbrovlasý; ten mladý svět, jenž kolem něho víří, se k němu, k svému učiteli hlásí a dědoušku se blahem prsa šíří. Však myslí sobě: „Jsem už jako pýří a vy jak plné zrající jste klasy; já stín, vy věku svého bohatýři, v jichž myslích cosi velikého kvasí.“ Však když tak vzdorně pohodí si hlavou a nepodajně mladou šíji vzpřímí a zanotí tu národní si pravou: Pak teprv cítí staroušek ten dobrý, jak volně dýchá se to mezi svými, již dějin mlékem dorůstají v obry.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

125. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Poutnické. (Václav Antonín Crha)
  2. O tom našem dědečkovi. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. I. EVA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. FRAŠKA (Antonín Sova)
  5. Útěcha chudých. (Josef Flekáček)
  6. Lípa na návsi. (Josef Kalus)
  7. LIII. Mimo les volně si kráčím, (Adolf Heyduk)
  8. ŽENIL SE CHUDÝ S CHUDOU... (Karel Toman)
  9. 162. Jako květem ozdobené lípa, (Eduard Just)
  10. Hořký odchod z vesnice. (Viktor Dyk)