Kdys Bacchus, dobrotivý jinoch bůh,
Si zpomněl, v tvářnosť lidskou přioděn,
By lidu skoumal mrav a chování,
Od řecké přeplavit se pevniny
K ostrovu Naxu. Spatřiv lodníky,
K nim tedy přistoupil, a podělil
Za jízdu šťastnou hojnými je dary.
I přijali ho, netušíce v mysli
Své otupené, lnoucí ke hmotě,
Jak vznešeného s sebou vedou hosta.
A když se kolébali na vlnách,
A větřík vál tak jemně, lahodně,
Tu Bacchus jinoch kvetoucí své údy
K sladkému spánku prostřel v korábě.
Jak spanile on vypadá! Tak slunce
Obláčky stříbrnými na nebi
Prosvítá, jak z podoby lidské boha
Se leskot prýští jeho božskosti.
Než lodníků nejímá velebnosť,
Jež kolem bydlitele Olympského
Se září; neb jich smysl v podlosti
Se propad’, po mrzkém jen baže zisku.
A tiše vespolek se umlouvají:
„Tam k Asii se na trh obraťme!
Tam dobře za otroka švarného
Nám zaplatí. Leč prvé spoutejme
Ho chytře, by se z spánku neprobudil!“
A běda! již překrásné juna údy
Uměle otáčejí provazci,
Na božské páchají bytosti zločin
Bezbožní synci lsti a násilí.
Leč Bacchus dřímá klidně, bez starosti,
Věděti nechtě o nebezpečí,
Co jemu hrozí; klidně dřímá Bacchus,
Oblétán zástupy snů líbezných.
Avšak teď prociťuje. „Co to? Pouta?
Hanebná pouta mně?“ A na jaře
Jak řeka ledovou zdrcuje kůru,
Tak Bacchus vazbu, a zde stojí nyní,
Co bůh, v celé své velebnosti. Zhouba
Se jiskří z jeho zraků, jakby tyto
Zbrojeny byly všemi blesky nebes,
Jež právě mračny zatahují se.
„Bídníci,“ volá hlasem hrůzyplným,
„Cit tedy šlechetnější, člověka
Co nad zvířectva nevědoucí tlupy
Povznáší k bohům, v prsou vašich netlí?
Vy úkazu si nevšímáte nic,
Čím věční mluví k duchu lidskému?
I tehdáž, když vám bůh je na blízku,
Ho nepoznáváte, ho netušíte?
A kdybyste se byli prohřešili
Na sobě rovném, jako na mně, tehdy
Již byste hodni nebyli, se déle
Mateře země sladkým živit plodem.
Než s myslí otvrdlou se dotknuvše
I Olympského, buďtež zavrženi
Do hlubin solných k mořským nestvůrám!“
A nadarmo ho prosí, zaklínají,
Již příliš pozdě věří na bohy.
Plameny hoří nebe, strašlivě
Hrom rachotí a koráb rozpukne se,
Divoké bouře mocí zachvácen.
I nadarmo se snaží zločinci
Ujíti trestu v hloubi mořské – všichni
Se mění ve žraloky hltavé.