Jistota.

Josef Wenzig

Jistota.
Možná-li a smím-li věřit? Není sen to, ludný blud? Jesti spanilý chrám lásky Opravdu mi odemknut? Květ se třpytí, hvězdy kvetou, Nebe, zem celují se, Všudy zpěv a ples – neb Ona Miluje! A koho? Mne! 165 Ač nemluví její ústa, Oči mi to zvěstují, Mlčky, však srozumitelně, Jak i hvězdy rokují. Mlčky spolu chodí hvězdy V říši modré výšiny, Přec jich mluvy smysl vniká Až do srdce hlubiny. Miluje mne! V této víře Žíti chci a dožíti, Ta v mých ňádrech chuť a sílu K činům stkvělým roznítí, Až pak Ona, uznávajíc, Že má víra nemine, Dojata i potěšena K prsoum svým mne přivine!

Kniha Básně (in Josefa Wenziga Sebrané spisy, svazek 2) (1874)
Autor Josef Wenzig