Jistota.

Josef Wenzig

Možná-li a smím-li věřit? Není sen to, ludný blud? Jesti spanilý chrám lásky Opravdu mi odemknut? Květ se třpytí, hvězdy kvetou, Nebe, zem celují se, Všudy zpěv a ples – neb Ona Miluje! A koho? Mne! Ač nemluví její ústa, Oči mi to zvěstují, Mlčky, však srozumitelně, Jak i hvězdy rokují. Mlčky spolu chodí hvězdy V říši modré výšiny, Přec jich mluvy smysl vniká Až do srdce hlubiny. Miluje mne! V této víře Žíti chci a dožíti, Ta v mých ňádrech chuť a sílu K činům stkvělým roznítí, Až pak Ona, uznávajíc, Že má víra nemine, Dojata i potěšena K prsoum svým mne přivine!

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

750. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OPUŠTĚNÁ. (Václav Jaromír Picek)
  2. V našem kostelíčku. (Václav Antonín Crha)
  3. Když své dítě nosím. (Adolf Heyduk)
  4. DEN. (Antonín Klášterský)
  5. Jak miluji Tě. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  6. XXIX. Na Pochybila. (František Matouš Klácel)
  7. PŘI ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ (Božena Benešová)
  8. Rozžehnání. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. POCHYBY. (Ludvík Lošťák)
  10. Tak dlouho! (Adolf Heyduk)