XXIX. Na Pochybila.

František Matouš Klácel

Darmo mi žvatlaš, žeť nebe bájka je, Mou skálopevnou víru nepodmeleš, Neklamavého mám rukojmě, Srdci ve svém rukopis nebeský. Ač těžko čítá zamračené oko Ve stínu tělné tužby závadivé, Nevěrně též rozum lhostejný Sám v sobě zapletený vykládá. Kdež jest potůček, jenž by neměl zdroje, Kdež jest potůček, jenž by neploul k moři, Majítě pravdy, krásy, dobra, Láskorodé činy vývařisko. Řeknešli s bázní: Bůh nebo příroda, Řeknešli: Allah, Zeus, Elohim, Peroň, To jest ten oceán duchovní, Z nějž se ve srdce roní pramínek.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1368. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nehezká. (Šebestián Hněvkovský)
  2. II. Drahý otče! (Herma Pilbauerová)
  3. Rozžehnání. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  4. NEPOKOJNÉ JEST SRDCE MÉ. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. KDYŽ KVETE BEZ (Xaver Dvořák)
  6. Hod Boží. (Xaver Dvořák)
  7. 45. Radostí mi srdce buší; (Josef Uhlíř)
  8. 34. Čím předejdu Hospodina? (Jan Karafiát)
  9. Jistota. (Josef Wenzig)
  10. VI. Tak nekonečně, drahá, nekonečně (Adolf Heyduk)