Tichá blaženosť.

Josef Wenzig

Tichá blaženosť.
Když při plesích jsem, stává se, Že stranou tiše stojím sám Pohřížen ve svých myšlénkách, A hluk ostatních přeslýchám. 177 To slasť ta činí, blaženosť, V níž přáno mi se kochati, Slasť taková, že nelze mi Ji rozumem svým stíhati. Hluk okolo mne množí se, Já stojím zamyšlen a sám, Nic neslyším – nic nemyslím, Než že tě zaslíbenou mám. A nechť se mocí vichřice Hřmot okolo mne rozmáhá: Kde já jsem ve svých myšlénkách, Tam vládne tichosť přeblahá. Co ze snů mých mne budí zas A přivádí mne ke hnutí? Z tvých úst laskavé slovíčko, Tvé ruky jemné tisknutí.

Kniha Básně (in Josefa Wenziga Sebrané spisy, svazek 2) (1874)
Autor Josef Wenzig