Plačtivá historie.

Hugo Václav Wunsch

Plačtivá historie.
Truchlí děva, naříká si, hlavu do svých dlaní kloní, štká a vzlyká, vzdychá, pláče, velké, hořké slzy roní. Jistě ztrátu oplakává svého otce neb své matky neb snad bratra vzdáleného neb shořelé svoje statky. Ach, ne – slyš jen její nářek, slzy mocným proudem kanou: „Masopust pryč, jak pak dlouho mám já zůstat ještě pannou?“ 35

Kniha Prach a broky (1890)
Autor Hugo Václav Wunsch