Plačtivá historie.

Hugo Václav Wunsch

Truchlí děva, naříká si, hlavu do svých dlaní kloní, štká a vzlyká, vzdychá, pláče, velké, hořké slzy roní. Jistě ztrátu oplakává svého otce neb své matky neb snad bratra vzdáleného neb shořelé svoje statky. Ach, ne – slyš jen její nářek, slzy mocným proudem kanou: „Masopust pryč, jak pak dlouho mám já zůstat ještě pannou?“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

434. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Útěcha pozůstalým. (Beneš Metod Kulda)
  2. Ballada žabí. (Augustin Eugen Mužík)
  3. MATEŘSKÁ ŘEČ. (Karel Václav Rais)
  4. HRANA ZVONÍ... (František Kvapil)
  5. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  6. 56. Přemílá osud jako mlýn (Josef Kuchař)
  7. XXXV. Mně zdálo se: „bol sestár’ už (Vítězslav Hálek)
  8. Umíráček Karla IV. (Václav Antonín Crha)
  9. Dnes slunce žhne... až bolí z toho oči. (Viktor Dyk)
  10. NA ROZCESTÍ. (František Kvapil)