Útěcha pozůstalým.

Beneš Metod Kulda

Za rakví jde vdova a matným krokem, před se zírá polosklenným okem; mluví-li kdo, ona nerozumí. Ohromnou-li bolest v sobě tlumí? Nikoli! Vždyť bolest žádnou nemá, slepa jest a hlucha ba i němá; každou bolest před tím překonala, u svého když muže nocovala. On ji hladil: „Maminko má drahá, Ty jsi byla jádrem mého blaha; neodejdu, s Tebou vždy chci býti, nebuď smutna, pro mne musíš žíti!“ Slyšela-li manželova slova ta, jíž budou brzy říkat vdova? Neslyšela paní ušlechtilá, sedíc u manžela v mdlobách byla. Odvedli ji. – Muž ji zase volal! Jemu manželčin cit neodolal. U hrobu již stojí truchlá vdova jako tuhá socha mramorová; slzičky své všechny vyplakala, žádná více v oku nezůstala. Slyší kněze, slova smutná, svatá, její duše s duchem chotě spjata: hrudy, které na rakev již tlukou, nejsou pro ni vzrušující mukou. Od hrobu ji bledou vedli domů, ona nenaříká na pohromu. Tam, kde upevněn jest uctívaný svatý Kristův kříž a obraz Panny, u prázdného manželova lože, zasténala, žalně: „Ó můj Bože!“ Trvala tak chvíli mimo sebe, choť jí ukazoval krásné nebe. Dítek šestero též nemá řečí, kolem dobré matky mlčky klečí. Ozval plač se, výkřik: „Milá máti, kdo jak otec o nás bude dbáti?!“ Tato slova mocné působila, v srdce matky nová vjela síla: „Otec v nebi, a já na té zemi budu žíti mezi vámi všemi. Mne i vás Bůh věčný neopustí, budete-li otci ke cti růsti!“ Pravil nejstarší z těch sourozenců: „Jako vůně z kadidla a z věnců k nebesům šla u otcova hrobu, tak měj Bůh ctnost naši v každou dobu. Ctěná matko, blaze žijte s námi, my se vděčně vésti dáme Vámi!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

443. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Plačtivá historie. (Hugo Václav Wunsch)
  2. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  3. XXXV. Mně zdálo se: „bol sestár’ už (Vítězslav Hálek)
  4. TEN NEPOCHOPIL... (Antonín Klášterský)
  5. Děti. (Augustin Eugen Mužík)
  6. VEČERNÍ CHVÍLE. (Jan Červenka)
  7. Noci před smrtí. (Bohdan Kaminský)
  8. NA ROZCESTÍ. (František Kvapil)
  9. Dnes slunce žhne... až bolí z toho oči. (Viktor Dyk)
  10. MELANCHOLIE (Viktor Dyk)