Horymírův skok.
Co lid všecken spěchá k Vyšehradu?
Co ten četný shon as znamená?
„Rytíř jeden, zpáchav hroznou zradu,
Mečem skončiti dnes život má.“
Tak ode rtů ke rtům hlasno znělo,
Opustivše rychle chýše své
Všecko tamo k Vyšehradu spělo.
A hle, na prostoře hradu svého
V středu seděl kníže povýšen;
Lopotové, leši vůkol něho,
Prestol vládykami obklíčen.
Němo bylo: – aj tu kynul kníže,
A i hned tmavého sklepení
Praskotem se otevřely mříže.
Vyjdeť jinoch švarný; poklid jemu
Zřejmě z modrojasných očí plál,
Pokloniv se slušně soudci svému,
S pokorou teď před knížetem stál.
44
A lid trne – podivení nové
Pojme jej; z ust stera: Milost! zní;
Pomstu! hulákají kovkopové.
„Poslyš, z čeho tebe lid můj viní,
Počne přísně Křezomysl kněz;
Pakli myslíš, že ti křivdu činí,
Směle na žaloby odpověz!“
A jak valná řeka s jezu hučí,
Takým vztekem hlasy kovkopů
V jedno: „Žhář a zrádce jesti!“ zvučí.
„Tresci smrtí jej, o mocný kníže!
Kopaniny naše zavalil,
Všecko zhubil, nad hlavami chýže
Včerejší nám noci zapálil.“
Načež kníže: „Umřeš práva mocí;
Neb jsi spících bratří nešetřil,
Zničiv dlouhou práci jednou nocí.nocí.“
I dí jinoch: „Chciť dle slova tvého
Výroku se volně podrobit;
Než však poslední života mého
Neslavně pohasne svit,
Dovol, bych jen ještě jedenkráte
Na svém oři projeti se směl,
Jenž mne k slávě nosil tolikráte!“
45
Usmál kníže se, řka: „Má se státi,
Bychom však se kratochvílí tvou
Zrady jakés neměli co báti,
Všechny brány nechť se uzavrou!“
S knížecím teď rytíř povolením
Hbitě osedlal si milý kůň,
Lichotě mu jemným lahoděním.
Na oři když Horymír již seděl,
Třikrát vesele si zavýskal:
„Vzhůru Šemíku!“ a oř s ním sletěl
Jedním skokem s vyšehradských skal.
„Ha, tenť jistě pohřben v chladném klínu!“
Zvolá kníže; – však když dolů zří,
Spatří letěti ho k Radotínu.
46