Horymírův skok.

Horymírův skok.
Co lid všecken spěchá k Vyšehradu? Co ten četný shon as znamená? „Rytíř jeden, zpáchav hroznou zradu, Mečem skončiti dnes život má.“ Tak ode rtů ke rtům hlasno znělo, Opustivše rychle chýše své Všecko tamo k Vyšehradu spělo. A hle, na prostoře hradu svého V středu seděl kníže povýšen; Lopotové, leši vůkol něho, Prestol vládykami obklíčen. Němo bylo: – aj tu kynul kníže, A i hned tmavého sklepení Praskotem se otevřely mříže. Vyjdeť jinoch švarný; poklid jemu Zřejmě z modrojasných očí plál, Pokloniv se slušně soudci svému, S pokorou teď před knížetem stál. 44 A lid trne – podivení nové Pojme jej; z ust stera: Milost! zní; Pomstu! hulákají kovkopové. „Poslyš, z čeho tebe lid můj viní, Počne přísně Křezomysl kněz; Pakli myslíš, že ti křivdu činí, Směle na žaloby odpověz!“ A jak valná řeka s jezu hučí, Takým vztekem hlasy kovkopů V jedno: „Žhář a zrádce jesti!“ zvučí. „Tresci smrtí jej, o mocný kníže! Kopaniny naše zavalil, Všecko zhubil, nad hlavami chýže Včerejší nám noci zapálil.“ Načež kníže: „Umřeš práva mocí; Neb jsi spících bratří nešetřil, Zničiv dlouhou práci jednou nocí.nocí.“ I dí jinoch: „Chciť dle slova tvého Výroku se volně podrobit; Než však poslední života mého Neslavně pohasne svit, Dovol, bych jen ještě jedenkráte Na svém oři projeti se směl, Jenž mne k slávě nosil tolikráte!“ 45 Usmál kníže se, řka: „Má se státi, Bychom však se kratochvílí tvou Zrady jakés neměli co báti, Všechny brány nechť se uzavrou!“ S knížecím teď rytíř povolením Hbitě osedlal si milý kůň, Lichotě mu jemným lahoděním. Na oři když Horymír již seděl, Třikrát vesele si zavýskal: „Vzhůru Šemíku!“ a oř s ním sletěl Jedním skokem s vyšehradských skal. „Ha, tenť jistě pohřben v chladném klínu!“ Zvolá kníže; – však když dolů zří, Spatří letěti ho k Radotínu. 46