Umrlčí věnec.

Umrlčí věnec.
Ha vojsko vrací se, ha vojsko je zde! Ta zpráva kolem po městě jde. Sličné dítky Vonné kvítky Vítězům sypou na cestu. „O prchněte strasti a srdce se těš, A vstříc ty milenko milenci spěš! K lásky slasti V lůno vlasti Jaromír tvůj se v slávě vrátil!“ Takto slečinka čilá v spěchu dí, V rytírstvo bojovné rychle letí. V různé kráse Kolébá se Jí kadeř po sněžné šíji. 63 Letí děva v před i letí děva v zad, Neví však o něm tu nižádný řad. Ach tu jasné Očko hasne, Zdenka krásná co stín zbledne. „Kdež ach Jaromíre, milý druhu dlíš? V lokty milé své proč neletíš? Či tvé kosti V neznámosti, V zemi dálné práchnivějí?“práchnivějí? „KdožKdož, ach, mi věnec teď k svadbě podá, Když mi uprchla blahost jediná? Služky věrné, V roucho černé Včil nevěstu oblékejte!“ Takto žalostně celý den lká; Nastane noc – vše na lůžko se dá; Bolné lkání, Bědování Slečninu plní komnatku. Hučí jedenáctá, – slečna bdí A lká potichmo a hořce slzí. 64 Sejček vyje, Půlnoc bije, Korouhvičky strašně vrznou. Ha slyš, kdo po sínci tak pozdě to jde? Krok hřmotný se blížiti jme: V hrůzném třesku, V modrém blesku Dvéře od komnatky vzlítnou. Ha tamto popatř, jak v blesku zvně, Hu! brněná ruka hrůzně se pne, A povděčně Siré slečně Věncem umrlčím pokývne. Zbudíť z mdloby dívku valný ráz, A v hrůze obejde ji chladný mráz. Vínek zhledne, K smrti zbledne; Pak z ruky příšerné ho přijme. A jak ho dosáhne, je divno jí, Kol sebe práznou spoustu vidí: Děvče věrné V lůno černé Mrákota věčná pojímá. 65