Rajská pělka.
V divotvorném dobrodružstva věku
Druhdy v krásném dolu klášter stál;
V předu stínilo jej čtvero břeků,
Vzadu z šera dubů prohlídal.
Háj utěšený,
Pilně šetřený
Šedou svatyni kolem obroubil,
Kdež si mnohý mnich besídku zvroubil.
V témže klášteře, jak kniha praví,
Mnich jakýsi světu odumřel,
Anť s patrnou ztrátou svého zdraví
Vždy pobožně na modlitbách bděl.
Těla trýzněním,
Stálým modlením
Jméno muže svatého si dobyl,
Jímžto klášter víc než klenot zdobil.
76
Jednou ztráviv noc ve zbožném bdění,
Z jitra opět časně procitne;
Rudá oken skla se v slunci mění,
Tmavá chýže zoří osvitne.
Z lože mnich skočí,
K oknu přikročí,
V tom na něho touha jakás přijde,
Že hned v zorné jitro ven si vyjde.
Aj hle, divadlo to čarokrásné!
Jako v zlatě celý dóm se skví,
A slyš! – z blízka zvuky jemnohlasné
Pohnutlivě k uším mnicha zní.
Ptáček spanilý,
Oku přemilý,
Před brankou si drobná zrnka sbírá,
A svým hláskem mnichu srdce svírá.
Ten, pojat jsa řídkou krásou jeho,
Blíže v sladkém chvátá roznětí;
Ale ptáček seznav cíle svého,
Švižně v hájek blízký uletí.
Vábný, sladký zpěv
Jako rajský zjev
Z čarovného hrdélka se line,
Že mnich všecek v slzách splyne.
77
A vždy sladší ptáčkovo pění,
Cherubu se rovná jeho hlas,
A mnich zbožný v svatém vytržení
Necítí ni sebe – ani čas.
Dál a dále jde,
Kam ho píseň zve,
Jenž ho mocně k nebesům až táhne,
Že duch jeho svatou tužbou práhne.
Temně zní zpěv ptence nebeského,
Až pak jako v dálí zalítne,
A mnich zbožný ze sna Iíbezného
Protrhna se, sladce procitne.
„Aj, že pak to jen
Blažený byl sen!“
Vzdychne si, a z lesa hlubokého
Zpátky spěchá do kláštera svého.
Tam však přijda – všecko jiné najde:
Bílý dóm své věže k nebi pne,
A když s spěchem k známé brance zajde,
Jiný klíčník otevřít mu jde;
Ale v ouzkosti,
V matné spěšnosti
Svatým žehná se znamením kříže,
A pak rychle zaskočí za mříže.
78
Vážným nahoru jde krokem,
Kde hodinky bratří zpívají,
Jenž spatřivše jej, též rychlým skokem
V kouty bázlivě se skrývají;
Jen opat stojí,
Takto řeč strojí:
„Vážný duchu z temné brány hrobu!
Co ruší pokoj tvůj v tuto dobu?“
Načež stařec slovo přejme hlasně:
„Bratří! vás neb mne cos zmámilo!
Včera v hájek jsem si vyšel časně,
Kde však spaní se mne zmocnilo.
Den a noc tam spím;
Když se probudím,
Spěchem do svého zpět bytu vcházím, –
Leč tu všecko změněné nacházím.“
Tuť opat se na jmě jeho táže,
A když stařec mu je zvěstuje,
Pamětní přinesti knihu káže,
Jenž o něm ta slova zjevuje:
Že to tři sta let,
Co se tentýž kmet
Léta Páně dvě stě tisícího
Divem ztratil z bytu klášterního.
79
Všickni zprásknou ruce v podivení,
An klesaje svatý zvolá kmet:
„Aj já slyšel rajské pělky pění
A bratří necítil tři sta let!“
* * *
Když byl pochován,
Ten mu nápis dán:
„Ero spí zde, jenž u vytržení
Tři sta let poslouchal rajské pění.“
80