Svatba na Slavětíně.

Jan z Hvězdy

Svatba na Slavětíně. Tré romancí.
l.
Aj, na hradě Slavětíně Bolné rozléhá se Ikání; Táhne se skrz dlouhé síně Od večera do svitání. Slečna Mína to běduje Plačíc pro milence svého, Že se dlouho nevracuje Zpátky z boje krvavého. Dávnoť již se milovaly Srdce jejich láskou věrnou; Ale mraky stahovaly Se nad nima v bouři černou. 54 Žádná jiskra nesvítila Naděje jim ku spojení; Ale láska posvětila Srdce v svatém zalíbení. – Hynek odjel s myslí temnou V boj do dálné Palestiny; Aj tuť tekly přes tvář jemnou Hojné slzy sličné Míny. Od té doby pláče vezdy Od večera do svitání, Patříc na nebeské hvězdy Hledá u nich smilování. II.
Hlučno v síni starodávné, Hlučno po celém jest hradě: Viz ty radovánky slavné, Viz ty hosti v dlouhé řadě! V středu dívek lepotvárných Viz nevěstu s tváří bledou, Jak ji dva z paniců švárných Slavně k ženichovi vedou! 55 Ale Mína ověnčenou Hlavu smutně k zemi kloní, A přes tvář jí uslzenou Slza za slzou se roní. Vůkol zírá hrůzy temné, A nadarmo smutek tají: Aj tu v síni k písni jemné Struny smutně zachvívají. Děva slouchá smutné písni; A jak mile pěvce zhledne, Přemožena citů tísní V okamžení k smrti zbledne. III.
Aj, na hradě Slavětíně Jak se všecko proměnilo! Prázné jsou hodovní síně, Kde se panstvo veselilo. Slyš, jak temnosmutně znějí Zvony s slavětínských věží! Dole v hradní kapli pějí Černé zbory vážných kněží. 56 A hle, v středu rakev černá Květověnci ověšena; V ní leží nevěsta věrná, Chladné smrti zasnoubena. Slavné ticho v kapli temné; Tajné slyšeti vzdychání; – Aj tu z dáli truchlojemné Struny znějí v tichém lkání. Pěvec Hynek s harfou hlasnou Hřmotně do svatyně vkročí; – Odvrhneť ji, jak jen krásnou Mínu bez života zočí. Struny prasknou. – Pěvec Míně Tiché, zbožné vzdechy světí; Pak se vzchopiv, ze svatyně Smrti vstříc do boje letí. 57

Básně v knize Balady, romance, pověsti a legendy: