Starého pěvce smrt.

Starého pěvce smrt.
Chladný vítr věje po hřbitově, Luna z šedivých mraků vyzírá, A starý pěvec sedě na rově Struny harfy zpuchřelé probírá; U radostném vidění Na nebeské sklepení Plaše zraky ztrhané upírá. Hle v očích oheň jarý mu plane, Kdy vzpomíná na mladosti léta, Na své písně lásce věnované, Na radosti, na žalosti světa; Tu se touhou plamennou Pěvci prsa mužská dmou, Po snědém mu Iíci slza kane. Touha ta k bratřím ho dávným táhne, Jenž zde dřímají u věčném míru; 108 Duch po vlasti nad hvězdami práhne, Chtě se mocně vytrhnouti z víru: Aj tu se mu rozední, A on sílu poslední Sbéře a divoce do strun sáhne: „O ty harfo má! jen ještě jednou Zvuk vydej mi Iíbezně plynoucí, Než mi zcela snědé Iíce zblednou, Než uprchne z těla síla mroucí! Tys mé žely slýchala, Když mne zrada stíhala, Tobě touhu svěřil jsem horoucí!“horoucí! „DoprovoďDoprovoď již poslední mou píseň, Věrná přítelkyně losu mého! Toběť známa všecka slast i trýzeň Srdce často bolně zklamaného. Sny milosti blažené, Vzdechy světu tajené, Obojí jsem skryl do lůna tvého.“tvého. „AchAch vy krásné, krásné sny mladosti! Sladké ještě mi ve zpomínání! Jenž jste slouly proudem mé radosti, Příčinou nyní zas mého lkání! 109 Ach ve říši vyšších krás Doufám zas uzříti vás, V růžozáři rajského svitání.“ Chladný vítr věje po hřbitově, Luna z šedivých mraků vyzírá, A starý pěvec sedě na rově, Na hasnoucí hvězdu zrak upírá. Harfa pukne od žele, Prasknou struny zpuchřelé, A starý pěvec v pění umírá. – 110 Obsah.
Stránka J. V. Sedláčkovi1 Jaromír a Vršovci2 Pád rodu Mysironského20 Muromská korouhev25 Stará věž31 Vodníkova nevěsta36 Rusalka39 Slepého krále smrt42 Horymírův skok44 Jezd pro nevěstu47 Hněvsa i Míra50 Svatba na Slavětíně54 Anjelska hora58 Umrlčí věnec63 Založení kláštera Vyšebrodského66 Drahomíra72 Rajská pělka76 Sv. Václav81 Sv. Ivan84 Marinčin pohřeb90 Děva v zoufání93 Pěvkyně95 Ubohý pastýř97 Božena100 Návrat z Palestiny103 Pěvec106 Starého pěvce smrt108
E: av; 2004 [111]