Vám, Pane ctný, buď vděčně věnováno,

Jan z Hvězdy

Vám, Pane ctný, buď vděčně věnováno, Vám, Pane ctný, buď vděčně věnováno,
Co Múzy do ucha mi šeptaly, Když v noci bděl jsem při měsíčné záři A vlny pod nohama šplounaly, Bor šuměl nad hlavou, a zhora mraky Nebeskou rosu na mne ztřásaly; Aneb když v sadě růže zakvítala A po větru mi písně posílala;
Co jsem zaslechnul za tajemných nocí, Když tma a jasnota se střídaly, A dcery noci, Víly větronohé Po lučinách ve zborech plesaly! Jich tance kolébavé, skoky pružné Na mysli se mi vezdy míhaly; Leč ruka matně jen a slabě psala, Co mysl rozohněná uzírala. [VII] I pěl jsem slávu vlasti, předků boje, Kterak hrdinsky mečem máchali, A na světlo jsem vyzval citů roje, Kteréž se v hloubi srdce skrývaly; I hříčky lásky, jak je mládec snívá, Do veršů mých se často vmíchaly; Neb pěvci Múza blesk i zoři dala, By slova jeho srdcem otřásala. Nuž, Pane ctný! zde jsou těch snů obrazy, Co duši mou čarovně zajaly! O kéž by Vás, jenž vlast i řeč mou ctíte, Na chvílku aspoň mile poutaly! Hodenť jste Vy, by slavné jméno Vaše Potomkům pozdním zpěvy hlasaly. O přijmětež, co Múza vděčná dala, Vámť z květů různých věnec uchystala. [VIII]