Děva v zoufání.

Jan z Hvězdy

Děva v zoufání.
Sličná děva na vršíčku Tíše seděla, Slzu v oku, na vesničku, Na vesničku Dolů hleděla. Truchlivě na loutnu hrála, Smutně pěla k ní; Zaplakala, ráda lkala; A když lkala, Bylo volno jí. V temné její naříkání, V bolné kvílení Mísilo se větrů vání, Tiché vání V věrném spojení. 93 A když za les slunce jasné Cestu skončilo, Zněla píseň její hlasně, Zněla hlasně – – Víc jí nebylo. 94