Ubohý pastýř.

Jan z Hvězdy

Ubohý pastýř.
Na pahorku pastýř seděl Mezi stádem svým; Na oudolí dolů hleděl Okem zkaleným. Druhdy často pěl zde píseň S něžnou čilostí, Neb ho netížila tíseň Strastné milosti. Druhdy, když ho oblažila Dívka milostná, Tuť mu každá chvíle byla Chvíle radostná. O v jak blahé slasti jemu Život uplynul, Kdykoli ji k srdci svému Sladce přivinulpřivinul. 97 Čarokrásným se mu zdálo Být to oudolí; Utěšeně naň se smálo Celé vůkolí. Leč u prostřed blaženosti, V prostřed podletí Pohynuly ty radosti, – Žalost v zápětí! Osud kynul mocí černou, Jíž se koří svět, – A smrt zhltla dívku věrnou, Co mráz Vesny květ. Pak zdobilo hrobku její Vonné myrtoví; Větérkové posud vějí Dech tam ambrový. Mezi slavíkovo pění Zněl hlas smutného, Mísilo se žalostění Mládce věrného. 98 O jak těsný bol ho tížil, S jakou tklivostí Pokaždé se k rovu blížil S zbožnou tichostí! Nedlouho však jemu oužil Prsa trudný cit; Dalť mu osud, po čem toužil, Dal mu – chladný byt. 99