Návrat z Palestiny.

Návrat z Palestiny.
Rytíř se vrátil z Palestiny V chodeckém plášti, chud a stár; V Jordánu smyl své hříšné viny, A smířil srdce svého svár. Klepá na bránu hradu svého, Tluče, volá: „Kde choť je má?“ – Ach, marné jest volání jeho, Cizince nikdo tam nezná. „Vy dolů jděte, kde pro chudé Kaplička jest vystavěna; Volejte tam, a hojná bude Almužna vám udělena.“ 103 Rytíř slzí – a pak ve zlosti Proklíná sluhy – klne svět; Posléz v zoufanlivé žalosti Vrací se z hradu svého zpět. A hle, kaplička dole kyne, S okrouhlé vížky zvonek zní – Odevšad důvěrně se vine Choré chudinstvo k svatyni. A z kaple vyjde anděl vlídný – Bledá paní se objeví; Zplesá nad dárkem žebrák bídný, Jenž nouzi jeho uleví. S povděčnou tváří, a ne v zášti, Žebráci se rozcházejí; Jeden jen ještě v šerém plášti Mešká a dlí u veřejí. Skloní se almužnice k němuněmu: „Zdaž nedostal jsi dárek svůj?“ – „Ach,“ vece poutník, „mně nuznému Paní milostná víc daruj!“ 104 A řka to, plášť shodí a klekne – Poutník se v pána promění. O, jak se choť sirá ulekne, Jak barví Iíce v zardění! Milost po dlouhém rozloučení Dvé věrných srdcí spojuje; – A s hradu trub a bubnů znění Rytířův návrat zvěstuje. 105