A Z VÍRU BOLESTI....

Zikmund Winter

A z víru bolesti, jež nikdy smířit se nemůže s tvrdým Bytí Zákonem, vstávají velké pravdy, prosté jako vše, co základ v skutečnosti má, ne v básni srdce – závětí strašné antinomie povahy světa a povahy srdce: Že z člověka se anděl zrodit nemůže, že každý styk je nutně suggesce, že nelze prachem jít a nezaprášit se, a blátem jít a nepotřísnit se, a tak že panenství, a věrnost, věčná láska, ty absolutní pojmy naší řeči, jsou relativní pouze hodnoty – a že tak obraz kterékoli ženy si možno ideálně čistý zachovat – jen v imaginaci!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

192. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó, NEHREJ... (František Cajthaml-Liberté)
  2. ZÁHADY. (Bohdan Kaminský)
  3. Ve vlnách nestálosti, lže (Jiljí Vratislav Jahn)
  4. VZKŘÍŠENÍ (Xaver Dvořák)
  5. Moudrost. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Sonet nihilistický. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Důvěra. (Eliška Krásnohorská)
  8. V. Lásko, zřídlo nevyčerpatelné (Václav Pok Poděbradský)
  9. Jen štítem pravdy lze se chvilku krýti (Adolf Heyduk)
  10. Ty jistoto má, lásko, DOBRA zdroji, (Adolf Racek)