OSUD.

Zikmund Winter

Kdykoli my se loučili(J4m) bylo to vždycky v jeseni(J4m) V ten čas kdy plno teskných snů(J4m) a divných duše horeček(J4m) jichž neměl ješ včerejšek(J4m) šlo krajem v tichém vanu(J4m) kol ohrad do plo zdí(J4m) a vše jak v divném zasně(J4m) o ži hlubším vzdáleném(J4m) kdys v jiném by vysněném(J4m) v čas kdy i obrys kostela(J4m) v tom čistém ční studenu(J4m) val vždy ji docela(J4m) jak slávou bohatějších snů(J4m) v tajemném šeru opředen(J4m) kdy se tak hy stmívalo(J4m) ven z oken sni valo(J4m) kde nek jako ze sna jen(J4m) kol žlutých světel luceren(J4m) bloudil a bloudil To byl čas(J4m) jenž vždycky rozlučoval nás(J4m) Jak kdyby tomu Osud chtěl(J4m) Naposled tedy s ní jsem šel(J4m) v podzim večer Z počátku(J4m) se nám však nijak nezdálo(J4m) že byl by to den posled(J4m) My byli ješ vese(J4m) teprv když jsem ono řek(J4m) v čem val v do posled(J4m) bola střed mých ozek(J4m) a rozmluv s ní(J2m) Hlas je hle ztemněl změk(J4m) a v je zrak tak ztrnu(J4m) se hle slzy vhrnuly(J4m) Stromo lis nad mi(J4m) v doprovod tiše hudeb(J4m) šustilo seň pohřeb(J4m) Bylo to velmi podzim(J4m) Polib mnoho vášnivých(J4m) jsem tehdy dostal mnoho dal(J4m) bez váš však A pak stich(J4m) krok je v tmavých alejích(J4m) Tak jsem tu opuštěn v nejasném sně stál(J6m) Od jihu z po v alej tr vál(J5m) a korunami nad mou hlavou šuměl(J5f) tajem šeptal jak by tem zpíval(J5f) Mně bylo v chvíli tu(J3m) jak kdyby na mou temnou postavu(J5m) v svrchku zahalenou dlouhým pohledem(J6m) se sám můj Osud val(J3f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 13
Celkem veršů: 50
Jamb: 50 (100 %)