NERVOSNÍ PÍSEŇ ROKU 1913.

Viktor Dyk

A míjí rušné dny, chce každý nový úkol. Proč jsem tak neklidný, když klidno tak je vůkol? A soumrak, který pad’, mne víc než jiné deptá. Proč chci se ještě ptát, když nikdo už se neptá? A vítr vane z hor, psi, ti se choulí v budce. Má touha a můj vzdor proč napřahují ruce v dalekou, dobrou zem’, v zem’ opravdových lidí, za dálným obzorem, jejž oči neuvidí?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

753. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. CASSIUS (Karel Toman)
  3. DOMOV (Božena Benešová)
  4. PODZIMNÍ MOTIV. (Petr Křička)
  5. NĚMÁ LÁSKA. (Adolf Heyduk)
  6. báseň bez názvu (Louis Křikava)
  7. V POKOJI SEDÍM SÁM A SÁM... (Louis Křikava)
  8. OHLASY NEJNOVĚJŠÍ POESIE ČESKÉ (Jaroslav Vrchlický)
  9. NA HORÁCH. (Irma Geisslová)
  10. Srdce mi plápolá, zrak do kraje hroužím, (Josef Holý)