NERVOSNÍ PÍSEŇ ROKU 1913.

Viktor Dyk

NERVOSNÍ PÍSEŇ ROKU 1913.
A míjí rušné dny, chce každý nový úkol. Proč jsem tak neklidný, když klidno tak je vůkol? A soumrak, který pad’, mne víc než jiné deptá. Proč chci se ještě ptát, když nikdo už se neptá? A vítr vane z hor, psi, ti se choulí v budce. Má touha a můj vzdor proč napřahují ruce v dalekou, dobrou zem’, v zem’ opravdových lidí, za dálným obzorem, jejž oči neuvidí? 10