NOC NOVOROČNÍ.

NOC NOVOROČNÍ.
Od deště tichého se lesklo dláždění, padaly krůpěje jak slza tryská vřelá. Po hluku včerejška a po vydráždění noc prvá v roce tom tichounce přicházela. A větve bezlisté ve svitu luceren, jak pahýl mrzákův se zdály rozpínati. Chtěly snad zachytit unikající sen? Chtěly snad zachytit okamžik, jenž se tratí? Zem’ přes noc změněna, zem’ přes noc omládla. A všechno smýval dešť, co bylo jako vina. Nějaká epocha se tiše propadla a vážně, neslyšně sem blížila se jiná. Předešlé bolesti a přešlá zklamání jak umíráček nezněly a hrana. Věřící naděje byla v tom čekání. A cestu jasnou dál dávala každá strana. 103 Žel, v zemi provlhlé spí, kdož jít nemohou. Na druhy pomyslils’, již stejně s tebou snili. Tak nikdy nevzpomněls’ pod temnou oblohou těch dávno umrlých, kteří se nedočkali. 104