KRAJINA.

Viktor Dyk

KRAJINA.
U háje hustá křovina. Kdos za ní chvátá dolů. Tam, pole les kde protínáprotíná, bučení slyšet volů. Ohlížejí se po pánu. Zbojníci dál je ženou. Z nich jeden nese halenu malounko zkrvácenou. Je polní cesta za lesem. Uhři se dali po ní. A pak je ticho. Voní zem’. Les voní. A vzduch voní. Neběží bílá děvice tou dvojí řadou stromů? Nevolá nikdo ze srdcesrdce: „Ej, Janko, vrať se domů?“ 44 V jeteli motýl barvitý k rozletu křídla vzpíná. A Janko leží zabitý. Kryje ho rozmarína. 45