V DNECH NEJISTÝCH...

Viktor Dyk

V DNECH NEJISTÝCH...
I. I.
 V dnech nejistých, kdy kolísají říše dnů neznajíce, hodiny – – v dnech nejistých, kdy v propast padá výše a v hory rostou nížiny, v dnech nejistých, jež všechno dáti mohou a také všechno odníti: jít za svým cílem nutno pevnou nohou, ať zvítězit, ať umříti. Sní pidimužík o osudech obra, šlapaný: však se pozvednu. Bloudící: hvězda zasvitne mi dobrá a slepý: zítra prohlédnu. A všichni sní. A čekají. A chtějí. Vše v krisi je a přerodu. Prudčeji bijí dnes a bouřlivěji jedinců srdce, národů. 11 V tom rozmachu, v tom výboji, v tom vzpětí, jež žasnouce tu vidímevidíme, já ptám se: Dnes, kdy výše touhy letí, kam vy, o Čechy mé? 12 II. II.
 A řeknou mi: My sníme též, ač plaše. A máme též své naděje. Chtít? Nesmíme. Je musit sudba naše. Leč snad se někdo usměje na lid, jenž dlouho na ten úsměv čeká, svých povinností vědomý – – Po tvrdých dnech snad přijde chvilka měkká, kdy řekne: Tebe líto mi. Cíl leká nás. Co odvahou zvou mužnou, nám dobrodružnost, úžas budící, my s mošničkou svou jdeme za almužnou. A by ji nesla, máme pravici. Bez síly k záští, beze síly k lásce své břímě vlečem. Cesta dlouhá je. Hra hraje se a víme: My jsme v sázce! Mdle tážeme se: kdo nás vyhraje? 13 Nepřipraveni. Bez vůle. A slabí. S nadějí jdeme jedinou: Že ironický osud šetří baby, když v boji muži zahynou. 14
Básně v knize Anebo:
  1. POHÁDKA Z ROKU 1912.
  2. NERVOSNÍ PÍSEŇ ROKU 1913.
  3. V DNECH NEJISTÝCH...
  4. POTULNÝ PROROK.
  5. JEREMIÁŠ.
  6. BEZ NÁZVU.
  7. POHÁDKA Z ROKU 1915.
  8. KRUTÝ DAR.
  9. PROMENÁDA DIOGENOVA.
  10. 1915.
  11. DOJEM.
  12. KRAJINA.
  13. VÝKŘIK.
  14. SMÍCH.
  15. OTEVŘENÉ OKNO.
  16. SEN.
  17. PTÁKU V KLECI.
  18. CESTA.
  19. EPILOG.
  20. SCHLEMIHL.
  21. ZTRACENÉ ILLUSE.
  22. MÁJOVÁ IDYLLA.
  23. NA HROB NEZNÁMÉHO.
  24. POZDRAV NA CESTU.
  25. POZDRAV NA JINÝ BŘEH.
  26. ANEBO – –
  27. ODPOVĚĎ NEZNÁMÉMU.
  28. APOSTROFA.
  29. JÁ BYL JSEM SMUTNÝ.
  30. NOC NOVOROČNÍ.
  31. TO JE TA VYVOLENÁ ZEMĚ...
  32. CESTOU PODÉL POTOKA.