JEREMIÁŠ.

JEREMIÁŠ.
– – A přijde čas, kdy starším znelíbí se řeč prorokova urputná. Kdož znali boha, bůžkům pokloní se. Egyptský hrnec zachutná. Tu lišky lezou z doupat svých a skrejší lsti plny, plny naděje. Kdož nejzvrhlejší jsou a nejpodlejší, dí: My, my mluvčí Judeje! Tu k smíchu velkost. Hanba tvář svou směle pod sluncem žhavým odhalí. Poblíže stánku stojí zlaté tele. A kdož by tančit váhali? Tu k smíchu zašlé. Minulosti kroky hloupoučké byly, nejapné. Tu k smíchu čekat: příliš dlouhé roky. A každý den cos zašlápne. 21 Tu k smíchu věřit; marně hlas tvůj horlí. Tu k smíchu bít se; vzdor jen zabije. Z kurníků nikdy nevznesou se orli. Ten podlý, onen slabý je. Nadarmo volat stíny velkých otců, když drobný zájem oči zastírá. Zaniká hlas tvůj v hluku čilých kotců. A kde kdo blouda potírá. Tu nelze než se pousmáti touze. Co říkáš dlouho, zevšední. Chrám minulosti patník u cest pouze. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Pse, svoji nohu pozvedni! 22