EPILOG.

Viktor Dyk

EPILOG.
Je nebe kalné. Civíme do špinavých a těžkých mračen. Jiného bývával jsi lačen. Je to tak dobře, Čechy mé? Noc jako den, v tom malý rozdíl. A vyčítavý, přísný chlad. Ty ptáš se, tebe lze se ptát: „Čí je to vina, kdo se zpozdil?“ V těch zdích se choulíš jako v pasti. V zrak pohlednou ti upřený. Jdou, přejdou, krčí rameny. Je to tak dobře, moje vlasti? 58