EPILOG.
Je nebe kalné. Civíme
do špinavých a těžkých mračen.
Jiného bývával jsi lačen.
Je to tak dobře, Čechy mé?
Noc jako den, v tom malý rozdíl.
A vyčítavý, přísný chlad.
Ty ptáš se, tebe lze se ptát:
„Čí je to vina, kdo se zpozdil?“
V těch zdích se choulíš jako v pasti.
V zrak pohlednou ti upřený.
Jdou, přejdou, krčí rameny.
Je to tak dobře, moje vlasti?
58