TO JE TA VYVOLENÁ ZEMĚ...

Viktor Dyk

TO JE TA VYVOLENÁ ZEMĚ...
To je ta vyvolená země, to je ten vyvolený luh. Hovoří s nebem vrchů témě, z hořících keřů mluví bůh. To je ta země vyvolenávyvolená, myšlenky věčné věčná stráž. V té zemi žije kdesi žena, ze které vzejde Messiáš. Toť starý průkopník je lidstvílidství, jenž z kalu, rmutu zvedne výš’. To je ta země mučenictví. Den její cti však uvidíš. V té půdě rychle vzroste sémě dějinnou sudbou zaseté. To je ta vyvolená země, kde květ dob lepších vykvete. 105 Je nutno staré rány zhojit. A rány ty se zahojí. Je nutno rozdělené spojit tisíciletém po boji. A krčí-li se v prachu po věk, pramenů slyšte zurčení: Nemůže zůstat malým člověk v té svaté zemi Určení. Ospale klímá duch. A věsí své hlavy lidé bez slova. Zdají se mlčet šumné lesy a mlčet rovy hřbitova. Zdá myšlenka se mluvit temně; leč promluví keř hořící. To je ta vyvolená země: chce svoje slovo doříci! 106