SEN.

Viktor Dyk

SEN.
O velikém klidu snilo se mi. Slunce září, pod skalou je lom. S výše strom na pozdrav mi kyne haluzemi. Strom, jenž květy bohatě tak vzkvétá. Hrajeme si s druhy. Jarní den. Sen unáší mne v dětská moje léta. Za svým keřem na dobrém jsem místě. Doupě mé mne dobře utají. Oči hledají. Čekám klidně. Nenajdou mne jistě. Obehrál jsem tolik spoluhráčů. Teď však čas je. Čekám dlouho již. Víš: nevím, zda se usmívám či pláču. 53 Co že nejdou? Večer táhne plání. Nekráčí už. V hnízdě mlkne pták. Jak? Zapomněli. Tož na neshledání? O úzkosti velké snilo se mi. Noc už přišla, pln je zrady lom. Strom jako přízrak kývá haluzemi. Chladný vítr dotkl se mi hlavy. Tráva vlhne rosou. A já sám. Tich se ptám: Jste vy, větve, tolik nedočkavy? 54
Básně v knize Anebo:
  1. POHÁDKA Z ROKU 1912.
  2. NERVOSNÍ PÍSEŇ ROKU 1913.
  3. V DNECH NEJISTÝCH...
  4. POTULNÝ PROROK.
  5. JEREMIÁŠ.
  6. BEZ NÁZVU.
  7. POHÁDKA Z ROKU 1915.
  8. KRUTÝ DAR.
  9. PROMENÁDA DIOGENOVA.
  10. 1915.
  11. DOJEM.
  12. KRAJINA.
  13. VÝKŘIK.
  14. SMÍCH.
  15. OTEVŘENÉ OKNO.
  16. SEN.
  17. PTÁKU V KLECI.
  18. CESTA.
  19. EPILOG.
  20. SCHLEMIHL.
  21. ZTRACENÉ ILLUSE.
  22. MÁJOVÁ IDYLLA.
  23. NA HROB NEZNÁMÉHO.
  24. POZDRAV NA CESTU.
  25. POZDRAV NA JINÝ BŘEH.
  26. ANEBO – –
  27. ODPOVĚĎ NEZNÁMÉMU.
  28. APOSTROFA.
  29. JÁ BYL JSEM SMUTNÝ.
  30. NOC NOVOROČNÍ.
  31. TO JE TA VYVOLENÁ ZEMĚ...
  32. CESTOU PODÉL POTOKA.